Olga Uková - Cvičit začínala doma podle knížky, dnes vede úspěšné jógové studio

Olga Uková vede společně se svým mužem Penzion UKO, který hostí jedno z nejkrásnějších jógových studií v srdci Jizerských hor. Já mám to štěstí, že ho mám kousek od domova, a tak si sem často chodím zacvičit. A můžu říct, že ať už jdu na jógu restorativní, jemnou nebo vlastně jakoukoliv, vždy je to jak pohlazení na duši. S Olgou Ukovou jsme si povídaly o jógových začátcích v dobách komunismu, vedení jógového studia i odhodlání, které je pro začínající lektory tím nejdůležitějším.

Olga Uková

Jóga ji v životě provází už více než 35 let. Je spolumajitelkou rodinného resortu UKO v Bedřichově v Jizerských horách, kde v roce 2012 založila vlastní jógové studio Jóga Bedřichov. Kromě vedení lekcí pro veřejnost vzdělává také nové lektory v rámci Akademie jógy.

O józe říká:

„Jóga je radost, štěstí, láska, energie. Jóga je mým učitelem, který mne inspiruje, vede dál, kupředu, učí mne porozumět sobě samotné, ale i ostatním, světu, díky ní si věřím, na nic si nehraji a jsem svá, volná."

Jak začala tvoje cesta s jógou?

S jógou jsem začala v osmnácti letech, můj tehdejší spolužák byl už nějaký rok jogín, takový ten klasický, dělal Hatha jógu. Bylo to ještě před revolucí, takže já jsem si knížky o józe sháněla nějak pokoutně, už ani nevím, jak to tenkrát přesně bylo, ale nebyly běžně dostupné na trhu…

To nebylo jako dnes, že by si to člověk vygooglil…

No to absolutně ne, nebyly telefony, ani počítače, takže jsem si porůznu sháněla knížky, i přes nějaké antikvariáty. Sehnala jsem tehdy jednu o Hatha józe a podle toho jsem doma cvičila. Učili jsme se společně s tím spolužákem, šlo hlavně o takové ty neobvyklé pozice jako stoj na hlavě. Trénovali jsme, kdo vydrží déle. (smích)

Také jsme se věnovali dechových technikám a experimentovali se stravou. Navíc v tom bylo duchovno, které bylo v té době víceméně zakázané. A mě to hodně zajímalo, já jsem takový zvídavý člověk, takže jsme experimentovali nejen s dechovými technikami, ale i s meditacemi. A zjistila jsem, že to opravdu funguje, když se tomu člověk věnuje. Pak jsem jógu postupně nějak opustila, i když tedy ne úplně, ale během studií oděvnictví na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci jsem si udělala kurz instruktorky aerobiku.

Ten byl tehdy hodně populární, že?

Bylo to hodně populární. Já jsem vlastně přibližně stejný ročník jako je Olinka Šípková, dokonce jsem se s ní i potkala na nějakém z těch kurzů a pak jsme se i později potkaly zase na józe. No a pak jsem byla na mateřské, takže to jsem se vlastně od toho všeho trochu vzdálila, ale jóga tam pro mě vždycky byla, potřebovala jsem se ráno protáhnout, nějak se zklidnit, takže jsem používala techniky z té Hatha jógy pro sebe.

Protahuješ se každý den?

Ano, ráno se aspoň protáhnu a dám si ideálně nějakou dechovou techniku. To dělám vždy, když nestíhám cvičit, protože vedení lekce není praxe pro mě, ale pro ty druhé. Což se teď ještě ztížilo, jelikož lekce přenášíme i přes video.

Stojí to více energie?

Je to takové roztříštěné, musím sledovat obrazovku, mnohokrát třeba vypadne zvuk, takže to musím řešit, ale zároveň to nesmím dát nějak najevo lidem v sále, abych je zase neochudila. Musím to ladit, ta energie je zkrátka hodně roztříštěná.

"Myslím si, že i pro lektory je dobré začít tak nějak jednoduše, od malých věcí, nemít hned velké cíle. Samozřejmě je potřeba mít tam tu vizi, že něco bude, ale nemůžu hned chtít mít velké studio, kam budou proudit davy lidí. Protože na začátku mi opravdu přišli jeden, dva lidi a stejně jsem ty lekce dělala, je potřeba vydržet, mít tu vůli." Olga Uková, zdroj obrázku: jogabedrichov.cz

Co vlastně bylo impulsem k založení jógového studia? Jak se k tomu člověk dopracuje?

Určitě to bylo spojené s potřebami tady tohoto resortu. Budovali jsme ho postupně, začali jsme před 22 lety s jediným domkem a postupně jsme přibrali ještě jeden dům. Zhruba před 15 lety přišel soused odnaproti, jestli nechceme i třetí domek, jelikož se vrací do Holandska.

A tak jsme se rozhodli, že se do toho pustíme, takže další hypotéka. (smích) Tím pádem nám narostl počet klientů. Ve třech domech se mohlo ubytovat kolem 60 lidí, potřebovali jsme je odstravovat, takže jsme vybudovali tady tu restauraci. To měla být původně podzemní garáž, proto má takový tvar.

Vážně? (smích) Ale je to tu opravdu útulné…

Takže vznikla tahle restaurace a k tomu jsme začali budovat wellness. A nahoře byla relaxační místnost, kde mě napadlo, že bychom mohli občas udělat jógu. Vždycky jsme vyklidili lehátka, která tam byla, a dvakrát v týdnu jsme se na střídačku ještě s jednou kamarádkou, která nám tady dělá masáže, pustily do jógy.

Jenomže já neměla kurz, měla jsem jenom ten aerobik, a s tím to úplně nešlo, tak aby to bylo v pořádku. Tak jsem se pustila do studia jógy u Vaška Krejčíka, a když jsem ho absolvovala, tak jsem si pak dodělala i další následující nadstavby: jinovou jógu, restorativní, vitální jógu. Potom jógovou terapii, to byl tedy trochu větší oříšek, protože ta se dá studovat i na Karlově univerzitě opravdu jako vědní obor, na což jsem se necítila, ale studovala jsem to nejdřív právě u Vaška Krejčíka, který tohle vzdělání měl, a potom u Lenky Oravcové, která ji učí v Praze. Bylo to studium na dva roky.

Jaké byly začátky studia, přišly úspěchy hned?

Já jsem tam nejdříve cvičila sama s kolegyní Míšou a potom jsme to postupně začaly rozšiřovat. Ze začátku jsme víceméně cvičily pro kamarádky a sousedky z Bedřichova, scházely jsme se třeba v pěti nebo šesti. Ani jsme to nedělaly za peníze, spíš jsme se jen sešly a protáhly se. Holky mi říkaly, že mi to jde, tak jsem lekce začala dělat i veřejně a postupně se to začalo nabalovat.

Zkraje jsem neměla ani rezervační systém, holky vždycky zavolaly, že přijdou, a domluvily jsme se na nějaký čas.

Postupně jsme ale začali organizovat i pobyty s jógou, jenže jak se cvičilo jenom tam nahoře v relaxačním sálku, tak nastal problém, jelikož lidi tam chodí odpočívat po saunách a lekce pro ně byly takovým rušivým elementem.

Přemýšleli jsme tedy, jak to udělat, protože se mohlo cvičit jen ráno, dokud ty sauny ještě nefungovaly.

No a vzadu v restauraci je ještě zimní zahrada, tak nás napadlo, že bychom začali cvičit tam. Takže o víkendu se vystěhovaly stoly i židle a cvičilo se v zimní zahradě, ale nevešlo se tam ani 20 lidí a pak jsme zase museli nastěhovat všechno zpátky před večeřemi, protože ten prostor byl potřeba.

Takže taková škatulata…

No byly to zmatky. (smích)

Nyní máte józe věnovaný celý samostatný dům, samostatné studio…

Právě zhruba v té době přišla možnost odkoupení toho domu dole. To byla totální ruina, dům, s rozbitou střechou, do kterého asi deset let pršelo. Původně to byla nějaká rekreačka a ještě předtím to byla brusírna nebo něco podobného.

Od konce roku 2017 se cvičí v prostředí krásného jógového nebo-li „Buddhova“ sálu. Před vchodem vás přivítá poklidná zahrada, šumění lesa a zurčení horského potoka pod okny. Prostorný sál nabízí nádherný výhled do přírody, kde se vám snadno může při lekci stát, že za okny uvidíte pasoucí se srnku. zdroj obrázku: jogabedrichov.cz

Kromě samotných lekcí organizujete také nejrůznější semináře. Jaké například?

Snažím se sem zvát nové lidi, kteří do té dnešní doby vnesou nějaké oživení. Takže tu byla třeba paní doktorka Monika Waksmundská s přednáškou Cesta ke zdraví aneb harmonie těla a mysli. Nebo nedávno tu byla hodně zajímavá přednáška o vodě, jak úžasný vliv na nás voda má. Taky tu byl pan Stanislav Bažacký z Jablonce, který se zabývá geopatogenními zónami.

Jak řešíš marketing a sociální sítě při propagaci studia a těchto seminářů? Je totiž vidět, že studio je skvěle zajeté, vždycky při rezervaci mám problém, abych vůbec ještě sehnala místo, což je pro jógové studio takový sen.

Ale tak vždycky ne (smích), lekce jsou zatím celkem v pohodě. Problém je sobota a neděle ráno, protože sem přijíždí spousta lidí z Prahy nebo z větších měst, jsou tady ubytovaní v penzionech a hotelích nebo jezdí na chalupy, a když vidí, že je tady jóga, tak to hojně využívají. Tak už přemýšlíme nad tím, že těch lekcí uděláme víc, aby se neopakovalo to, co například dneska, že se spousta lidí nedostala.

A investujete do nějakých reklam jako třeba Google Ads?

Máme jenom Facebook a Instagram. Občas když potřebujeme podpořit nějakou akci a vidíme, že se neobsazuje, tak to podpoříme nějakou placenou reklamou právě na Facebooku nebo na Instagramu. Na Googlu řešíme placené inzerce pro resort, pro to ubytování, ale jógu nechávám tak jako žít.

Kolik času věnuješ józe a kolik penzionu? Jsou to vlastně taková dvě velká podnikání…

Já jsem teď trochu od toho penzionu utekla, řeší to spíš manžel, ale věnovat se tomu musím samozřejmě taky. Napůl s manželem řešíme recepci, musí na to někdo dohlížet, aby to fungovalo. Hlídáme obsazenost, instruujeme recepční, dohlížíme na marketing.

Co se týče jógy, tak to si řešíme samy s kolegyní Janičkou Nekvindovou, která se dřív marketingem živila, a pak mi z mateřské vypomáhá ještě naše lektorka Denisa Drbohlavová, která v minulosti pracovala pro jedno jógové studio v Kalifornii, takže má zkušenosti s řízením, vedením studia i s marketingem.

To zní jako hodně hektické práce. Přitom ve spojení s jógou člověk potřebuje být v nějakém balancu. Musí být těžké v jeden moment něco urgentně řešit a pak se hned v klidu připravit na hodinu a ten klid předávat dál.

No holky mi v tom hodně pomáhají, jsme docela dobrý tým a vážím si toho, že jsem na ně natrefila.

Co bys poradila začínajícím lektorům nebo majitelům studia?

Dneska už jsem přesvědčená o tom, že když to člověk nechá na vesmíru, tak se mu to prostě nějak vrátí, nějak se to stane. A když to naopak tlačíš na sílu, na krev, dáváš do toho až moc úsilí, tak se to vůbec nemusí podařit.

Těžko se to popisuje – myslím si, že když něco děláš opravdu srdcem a vesmír vidí, že to tak je, dá ti energii k tomu, abys to zvládl. A opravdu, prostě to začne nějak růst z malých věcí, ty energie začnou přicházet. Kdežto když do toho jdeš třeba s tím úmyslem, že chceš jenom ty prachy, tak to nemusí vůbec fungovat a vesmír ti bude házet klacky pod nohy. Nevím, jestli to umím úplně dobře vysvětlit.

Myslím si, že i pro lektory je dobré začít tak nějak jednoduše, od malých věcí, nemít hned velké cíle. Samozřejmě je potřeba mít tam tu vizi, že něco bude, ale nemůžu hned chtít mít velké studio, kam budou proudit davy lidí. Protože na začátku mi opravdu přišli jeden, dva lidi a stejně jsem ty lekce dělala, je potřeba vydržet, mít tu vůli.

Dost často se stává, že mi lektoři řeknou, že chtějí mít na lekci alespoň deset lidí, jinak cvičit nebudou. Takhle to ale opravdu nefunguje, já jdu na tu lekci i s jedním jediným člověkem. Teď třeba dělám onko jógu s jedním klientem, protože vím, že to má nějaký smysl.

"Když něco děláš opravdu srdcem a vesmír vidí, že to tak je, dá ti energii k tomu, abys to zvládl." Olga Uková, zdroj obrázku: jogabedrichov.cz