Jak rozvíjet svou jógovou praxi a vyhnout se syndromu vyhoření

Článek od Stefanie Arend, německé lektorky a autorky bestsellerů o józe. Text byl přeložen s laskavým svolením Stefanie na základě originálu.

---

Je ironií přiznat, že jako instruktorka jógy jsem zažila dvakrát úplné vyhoření. No nezní to legračně? Někdo se vám svěří, že je vyhořelý, a vy zjistíte, že jde o instruktorku jógy!

Vyhořet však může každý – bez ohledu na to, jaké povolání vykonává.

Stefanie Arend

Stefanie Arend je uznávaná instruktorka Jin Jógy, holistická koučka a nutriční specialistka. Jako první německá autorka zaměřující se výhradně na Jin Jógu, jógu vyučovanou Paulem Grilleyem, je autorkou šesti knižních bestsellerů, které byly přeloženy do sedmi jazyků včetně češtiny (

Jin Jóga: Tichá cesta k vnitřnímu středu

• 2016, Fontána; Jin Jóga jako lék - 2018, Fontána).

Její knihy Jin Jóga: Tichá cesta k vnitřnímu středu a Surya Namaskar: Pozdrav slunci obdržely ceny pro nejlepší knihu o józe roku v německy mluvících zemích.

První reakce lidí bývají většinou: „Co se děje? Vždyť učíš jógu? Ty sama bys měla nejlíp vědět, jak relaxovat!“

Ano, to je naprostá pravda, učení jógy ale může spotřebovávat velké množství energie, zvlášt pokud si ještě neuvědomujeme, jak se svou vlastní energií pracovat a jak ji chránit. Nebo pokud začínáte se svým vlastním podnikáním v odvětví jógy.

Prvotní signály

V mém případě přišlo první vyhoření tehdy, když jsem provozovala vlastní jógové studio. První rok byl pro rozjezd studia opravdu náročný a naplnit lekce a kurzy stálo nemalé úsilí. Jakmile se byznys stal po pár letech úspěšným, bylo zase náročné udržet nastolené tempo.

Lekce jsem nabízela sedm dní v týdnu a na podložce trávila doslova každý den - bez ohledu na to, zda jsem byla nemocná, měla narozeniny nebo cokoliv jiného – prostě jsem musela být ve studiu.

K hromadícímu se stresu nepřispívalo ani to, že sebe samu vnímám jako velice citlivou osobu, a když jsem se lidí dotýkala, abych jim pomohla dostat se do správných pozic, často jsem cítila to, co cítí oni. Pokud cítili bolest, cítila jsem jejich bolest i já.

V prvních letech provozu jsem nevěděla, jak se před energiemi ostatních lidí chránit a připadala si jako houba, která všechno nasává. I když jsem svou práci milovala nade vše, ke konci dne jsem bývala totálně vyčerpaná.

Být empatickým člověkem znamená naučit se přizpůsobit okolnostem, abyste nepřebírali energii od všech ostatních. V tomto ohledu vlastně vůbec nezáleželo na tom, že jsem byla instruktorkou jógy. Mohla jsem dělat jakoukoli práci, ale shodou okolností jsem instruktorkou jógy a součást mé práce je dotýkat se jiných lidí.

Vyhoření postihlo i mou fyzickou stránku, protože výuka tolika lekcí během týdne vás postupně a pomalu zcela vyčerpá. Vaše tělo zkrátka nikdy nemá tolik času na potřebný odpočinek. Cítila jsem se však poctěna tím, že tolik lidí chce navštěvovat mé lekce a kurzy, a proto jsem nabízela další a další hodiny a můj rozvrh byl permanentně nabitý.

Ignorovala jsem fakt, že nemám už vůbec žádný společenský život, a každý večer trávila na jógamatce, zatímco mí přátelé chodili do kina nebo na večeři. Každou jejich pozvánku jsem odmítala s tím, že jsem přílíš zaneprázdněná výukou.

Jak se chránit

Trvalo mi několik let, než jsem pochopila, že potřebuji mít alespoň jeden večer v týdnu jen sama pro sebe, a tak jsem si začala brát dny volna. Mí studenti z toho zprvu nadšení nebyli a těžko si zvykali na náhradu, ale pro nalezení mé vlastní rovnováhy a péči o sebe to bylo nutné.

Naučila jsem se techniky, jak se chránit ještě před zahájením lekce, a také jsem začala do všech svých kurzů zaměřených na dynamickou jógu začleňovat některé pozice Jin Jógy. A mé tělo se začalo znovu pomalu obnovovat.

Jako důležité vidím také to, abyste byli při své výuce naprosto autentičtí. Předstírání, že jste někdo jiný, je vyčerpávající a vede k vyhoření. Protože v tom, co dlouhodobě děláte, nejste opravdoví.

Zde najdete jednu z mých oblíbených technik, jak se chránit při práci s energiemi jiných lidí.

A každý večer před spaním praktikuji tuto čakrovou meditaci, abych se zbavila všech energií nahromaděných za celý den.

Pravidelně se také snažím vyhradit si čas na to být jen sama se sebou a bez ostatních lidí kolem. Není to vždy jednoduché, obzvlášť když máte rodinu. Pro mě je to ale nezbytné, protože potřebuji čas na to, abych mohla naslouchat své duši. Vaše duše vám řekne, kdy už nejste na správné cestě, a pokud jí nebudete naslouchat, má tendenci posílat vám různé neduhy nebo syndrom vyhoření. Pak je třeba udělat krok zpátky a naslouchat ji znovu a tentokrát o něco pečlivěji.

Rada na závěr

Takže moje rada na závěr zní: Ujistěte se, že o sebe každý den pečujete tak, abyste zůstali v kontaktu sami se sebou a se svými osobními potřebami. Pokud se nebudete starat sami o sebe, nebudete mít ani energii k tomu, abyste svým studentům poskytovali kvalitní výuku.